Reklama
 
Blog | Boris Langr

Staré hutě.

Špetka historie.

Klamova huť. (1855)

Stojí kousek za Blanskem, hned za rohem. Jo, je ale město rohaté i na okrajích?  Uvnitř je rohů dost a dost, ale na okraji to bude s rohy horší. Tak tedy,stojí od Blanska, co kamenen člověk dohodí, vážně, hned za první zatáčkou se vynoří:


Jméno má podle Augusty Salmové, provdané za hraběte Jindřicha Clam-Martinice. 
Dnes slouží jako výstavní a prodejní expozice umělecké litiny.

Reklama

 

 

 

 

 

 

Jak se jmenuje tenhle člověk nevím jistě, ale pravděpodobně je to Jiří Dimitrov. (Asi je zde na vejminku.) Býval patronem ČKD, v dobách když to byl národní podnik závody Jiřího Dimitrova.

 

   

 


Dnes, když už se nehodí do krámu, tak pozoruje vlaky, možná i zamává cestujícím, pokud je v dobrém rozmaru.

 

Nebo doufá, že některý vlak zastaví a odveze ho domů, do Bulharska. Kdoví. 

Když vezmu ten kámen, hozený sem na začátku a hodím ho zpět do města, (Zamířím-li správným směrem.) Tak dopadne zrovna sem:

Pravda, huť to zrovna není,jen malá továrnička či dílna, ale zaujala mě svým průčelím: 

Odvrácená strana:

Nově namalovaný plot:

 

Kamenem už házet nebudu, ještě bych rozbil nějaké okno a musel utíkat před holí rozzuřeného majitele. Až k Františce bych stejně nedohodil, ta je mnohem dál, až za Adamovem. Nějakých 15 km, ale na byciklu jsem tam za chvilku. Nuže, na kolo! Žádný spěch Františka neuteče, stojí tam už od roku 1743 a je málo pravděpodobné že by se rozhodla vyrazit za dobrodružstvím. Na druhou stranu, kdybych ji potkal na útěku, tak bych mohl pořídit unikátní snímek "Stará huť bere do zaječích." (Pardon,já asi neřek,že Františka je Stará huť u Adamova.) 

Je tady, neutekla:

 

A jak je velká, z původních osmi metrů to dotáhla až na metrů deset:

Takové krásné poetické jméno "Františka", člověk by čekal že vyráběla něco ušlechtilého, ale né, houby leda, dělové koule odlévané přímo z vysoké pece, ba i granáty vyráběla, až do roku 1877.

 

V útrobách:

 

 

Krocení světla:

  

 

 

 

A to stejné z hora:

 

 

A na samotný závěr, ukázka umělecké litiny.

Kašna v zámeckém parku:

Spoře oděná protahující se dáma v pozadí, to je Venuše. (Má to napsáno na podstavci.) Právě se vykoupala a suší se na sluníčku. Jenom netušila, že se přižene nějaký blázen s fotoaparátem a začne ji fotit, z toho leknutí upustila šat a svezl se jí až ke kyčlím. Příště si určitě vezme plavky…